Pokřtila jsem své druhé autorské CD.
S přáteli, rodinou a fanoušky.
A byl to pro mě vrchol celého roku.
Z toho, co tam zaznělo – ve slovech, hudbě i tichu mezi nimi – budu žít ještě dlouho. Tolik propojenosti, sounáležitosti, vděčnosti a talentu v jednom jediném večeru… to budu vstřebávat pomalu.
Jsem nesmírně vděčná.
Organizace takových akcí nebývá lehká. Ale v okamžiku, kdy stojím na pódiu se svým „kmenem“, s muzikanty, kteří dávají do hudby celé srdce, když spolu dýcháme a tvoříme krásu v přímém přenosu – všechna námaha mizí. Zůstává jen čistá radost ze sdílení, ze spolutvoření.
Ten večer mi připomněl jeden z darů, které jsem v sobě dlouho podceňovala:
Dar spojovat.
Propojovat lidi, otevřít jim prostor, aby zazářili, a vytvořit něco, co nás všechny přesahuje.
Včera mi ten dar poklepal na rameno a zašeptal:
„Ber mě vážně. Jsem tu s tebou dlouho.“
A když jsem později slyšela, jak lidé říkají, že moje hudba, hlas nebo přítomnost v nich probouzí důvěru, odvahu a víru v jejich vlastní schopnosti… uvědomila jsem si, že ano – tohle je přesně ono.
Hudba jako lék.
Spojení jako dar.
A život jako koncert, který hrajeme společně. ✨
