Vztahy s lidmi a k lidem jsou pro můj život klíčové. Jsou zdrojem radosti, mocné léčivé energie a také bolestí a frustrací a nejčastějším důvodem mého pláče (po krásné hudbě). Jaká schopnost/vlastnost stojí za tím, že vyhledávám lidi a zajímám se o ně?
U mě je to, myslím, v první řadě ZÁJEM o člověka, ZVÍDAVOST, potřeba KOMUNIKACE/SDÍLENÍ, potřeba (fyzického) KONTAKTU a PROPOJENÍ, potřeba INSPIRACE a INTERAKCE, která ovlivňuje energii obou/všech účastníků.
Co nechci nebo neumím vidět, když přistupuji k ostatním a tvořím s nimi VZTAH? Zapomínám, že tvořím vztah primárně sama se sebou. Když jsem se na toto téma naciťovala, přišlo mi, že dostatečně nesytím své POTŘEBY. Že vyživuji ostatní lidi LÁSKOU, které se mi nedostává, a obráceně POTŘEBY, které si mohu sama pokrýt, zlostně požaduji po ostatních – například UZNÁNÍ, POZORNOST, CITLIVOST, POCHOPENÍ a SOUCIT.
Dále nechci vidět, že všechny lidi, do jednoho, jsem si do života přivolala já, svou nevědomou nebo nepřiznanou potřebou, takže jestli chci někomu vyčítat jeho postoj/chování/potřeby, můžu se obrátit na zrcadlo a vynadat mu do sytosti:-)
Nechci si přiznat, že VZTAH je DOHODA, kterou denně stvrzuji svým (ne) vědomým chováním, a tak podporuji výměnný obchod s LÁSKOU a zříkám se sama sebe. Nedochází mi, že KOMUNIKACE neslouží jen k podpoře druhých, ale také k vyjasnění HRANIC, stačí se ROZHODNOUT -TEĎ.
Tenhle výměnný obchod s láskou je dost nechutný business – dej mi LÁSKU, křičí jeden, až mi dáš POZORNOST! ječí ten druhý a pak se vzájemně drží pod krkem a jestli neumřeli, tak se škrtí doteď…
Tady na tomto místě si přiznávám své sklony ZACHRAŇOVAT a vyžadovat POZORNOST, UZNÁNÍ a LÁSKU. Jsou také mojí součástí, vím o nich, děkuji jim, dělají ze mě právě toho, kým jsem – jedinečnou esenci lidskosti s chybami a přešlapy. Zde na stejném místě SLIBUJI, že budu citlivě přistupovat sama k sobě a hledat PRAVDIVOST svou i svých vztahů, z bezpečného a klidného místa uprostřed svého SRDCE.
