Kdybych měla magickou Skříň Radostí, tak úplně nahoru bych uložila otevírám radost/vášeň číslo, která mě provází každým dnem, promlouvá ke mně i ve snech. Je to HUDBA, muzicírování, zpívání, skládání, aranžování, tóny kytary, klavíru, klarinetu. V tom všem je ukryta moje Vášeň Vášní.
Co stojí za tím, že se hudebně projevuji? Když odhlédnu od základních technických předpokladů (hudební sluch, cit pro rytmus), myslím, že hlavně vnitřní OHEŇ/TOUHA, kterou cítím v těle. Je to hmatatelné puzení originálním způsobem vyjádřit samu sebe, v mém případě se jedná o hlasový projev (řekněme zpěv). Ano, je to TOUHA, ten vnitřní motor, který mi dává zásobu energie vydržet přes všechny překážky až do cíle.
Co nevidím, když toužím? Někdy jsem zaslepená, nevnímám svá skrytá očekávání, vysněné vzdušné zámky, kterým se pak žádná realita nevyrovná. Pak přichází frustrace, rozčarování a nakonec sama sebe ve zmatku úplně opustím a trýzním se srovnáváním se s výkony/výsledky ostatních. Vnímám je v tu chvíli jako dokonalejší, umělecky pravdivější, prostě cool.
Paradoxně s mou touhou jde mimo jiné ruku v ruce SOUTĚŽIVOST. Tak si tu přiznávám, že jsem soutěživá. I tuhle část sebe přijímám.Teď už o ní vím a děkuji jí, že je se mnou. Bez ní a bez své TOUHY/VÁŠNĚ bych to nebyla já.
Teď už vím, že NEMUSÍM opustit sebe samu. MOHU při sobě stát , v celém procesu tvoření/života být TADY A TEĎ, nechat se nést proudem intuice a být vděčná za to, kam mě donese…
